Milan Bátor (HUDEBNÍ ROZHLEDY 11/2017) Recenze CD Humoresque
Pro mne osobně největším objevem alba jsou skladby Romana Haase. Jeho Duo č. 1 pro violu a violoncello se skládá z pěti vět, s výjimkou té poslední nepřesahující časový rozměr dvě minuty. Ihned Preludium naznačuje, že se setkáváme s velkým melodickým talentem: téma, které přednáší zastřená a ztemnělá viola, se vypíná do velkých oblouků, violoncello celou větu podbarvuje akordickými pizzicaty. Následuje výbušné Ostinato s bluesově tvarovanou melodikou v c moll. Interludium se cyklicky vrací k lyricky posmutnělé melodii úvodní věty. Svébytnou aluzí Ravelova Bolera je čtvrtá věta s totožným názvem. Ta si z díla francouzského mistra vypůjčila pouze rytmickou analogii, po harmonické a melodické stránce přináší svěží nápady, rytmicky pregnantní pasáže a neutuchající energii. Finale s až dvořákovskou spontaneitou začíná třemi stoupajícími tóny, které se rozvíjí do velké šíře v ospale poklidném tempu. Haas je velmi schopný architekt: po přiznávce melodie z Ostinata přichází s až filmovou melodií, která svou elasticitou a popovým nádechem naprosto odzbrojuje.
Variace na lidovou píseň Romana Haase jsou prostoupeny něžnou a ryzí inspirací moravským folklorem. Jmenovitě se jedná o líbeznou durovou modifikaci písně Ej, lásko, lásko. Téma a čtyři variace vrcholí závěrečným čardášem, který opět zpracovává melodii citované lidové písně v rychlých stupnicových bězích i akordicky plnému zvuku obou nástrojů s citlivě využitou jazzovou harmonií.
